O Mně
Moje jméno je Tomáš Jirásek. Narodil jsem se v ostrovské porodnici dne 20. června 2006. V Ostrově také bydlím a neumím si představit, že bych změnil bydliště. Žiji zde 16 let a mě tady po celou tu dobu nikdy nic nechybělo.Jsem poměrně vysoký a hubenější postavy. Sám sebe bych popsal jako společenský typ člověka, ale někdy se v cizím prostředí necítím moc komfortně. I tak se snažím být velmi přívětivý a udělat si u lidí dobrý první dojem.Nejsem příliš pracovitý a úplně práci nemám v oblibě. Naopak co se týče školy, to dokážu vstoupit do své nekomfortní zóny a připravit se na důležitý test. Celá moje rodina je sportovně založená a já nejsem výjimkou.Ke sportu mě rodiče vedli od malička a já jim jsem za to velmi vděčný. Díky sportu jsem si našel spousty přátel a s některými se vídám dodnes, i když už daný sport nedělám. Samozřejmě se mi při sportovních činnostech stalo spousty úrazů, ale to k tomu patří. Největší problémy jsem měl s pravým kolenem, i tak mě to od sportu neodradilo a teď už bez problémů pokračuji.Jako malý jsem byl dost nespolečenský a dost závislý na rodičích. Nerad jsem si hledal nové přátele a bavil jsem se spíše se kterými bylo střetnutí nevyhnutelné. Naštěstí jsem se této negativní povahy zbavil, když mě rodiče donutili jít na fotbal, který je mou náplní života až do teď.Strašně rád hraji videohry, někdy až moc, ale stejně si nemohu pomoct. Nejradši jsem, když se jedná o sportovní hry jako je např. Fifa.Deskové hry nejsou šálkem mé kávy a už vůbec ne ty kde musím hodně přemýšlet. Když se sejde dobrý kolektiv jsem ochoten to překousnout, jinak určitě znám více činností, které bych si užil.Nejvíce času stejně nakonec strávím s přáteli venku, jak už při sportovních činnostech, tak jen s nimi jít ven bez fyzicky náročné aktivity. Nejsem příliš pracovitý, ale když někdo ótřebuje pomoc tak rád pomůžu. Jsem spíš typ, který žádost o pomoc neodmítne, ale zase tolik sám od sebe pomoc nenabídne. Většinou si v hlavě říkám, že by nebylo úplně špatné, kdyby dotyčný mou pomoc odmítl. Povinnosti se samozřejmě snažím plnit, sice občas zapomenu, ale furt si myslím, že v domácnosti docela pomáhám. Měl jsem i několik domácích mazlíčků. Dvě rybičky, které jsem pravidelně krmil a vydrželi mi docela dost dlouho. Jednoho křečka, kterýho jsem furt hladil a on mi za odměnu pomalu ukousl půlku ruky. I tak jsem ho měl rád. Mým posledním mazlíčkem bylo morče. To bylo pro mě zlatý zvíře, ten se nechal hladit furt a myslím, že si na mě docela zvykl. Dokonce jedl i ode mě z ruky, jen se občas netrefil a kousl mě. Samozřejmě jsem chtěl psa, ale byl doma skoro furt sám, takže bylo dobré rozhodnutí mi ho nekoupit.