Mé mládí bylo dost divoké jako malý jsem byl dost hyperaktivní, což pro mé rodiče nebyl žádný přínos. Stále se mě snažili tlačit do sportu, za to jsem jim do dnes vděčný, protože my všechny sporty kromě basketbalu jdou, je to hlavně díky kroužku, na který jsem chodil už v brzkém věku. Nejvíce mě však bavil fotbal, kterému se věnuji až dodnes.
Školka
Ve školce mě bylo také dost, hodně jsem zlobil, když byl čas jít spát tak já byl to dítě které dělalo bordel do té doby, než mě paní učitelka pustila k hračkám. Hodně jsme s rodiči cestovali po Čechách, různých chatách s kamarády ale také na festivaly. A o těch nejvíce vypráví moji rodiče. O jednom vám zde mohu trochu málo popsat. Bylo mi asi pět let a můj táta dostal pozvánku na třídenní festival na Malé Skále od svého kamaráda, který dříve dělal manažera dnes velmi slavné skupině Wohnout. Pár dnů před festivalem bylo velmi špatné počasí a hodně pršelo. A co se stane z louky, po které chodí tři dny 3 500 lidí? Bahní lázně a já jako malý prcek s tím měl docela problém. Maminka se o mě bála že se ztratím tak jsem dostal vizitku a balónek na provázku, aby mě vždy našli. Velmi vtipné je to, co bylo napsáno na té vizitce, bylo tam cituji: “Ahoj já jsem Martínek, kdybych vypadal ztraceně zavolejte mým rodičům na číslo *** *** ***. Toto velmi bavilo všechny ostatní lidi, co si tuto vizitku přečetli, naštěstí jsem se neztratil a máme díky tomu krásné zážitky. Tátovo kamarád nás vzal i do backstage k Wohnoutům ale byl jsem moc malý a neměl jsem z toho bohužel žádný zážitek.
První stupeň
První stupeň byl tak nějak v pořádku. Chodil jsem do školy v Horním Slavkově což znamená, že jsem musel denně dojíždět pět kilometrů autobusem. Známky jsem měl dost dobré, ale nejvíce si pamatuji hlavně výlety. Tak je to všude zážitky vám v paměti utkví nejdéle na konci páté třídy jsme s naší paní učitelkou jeli na tři dny spát na hrad Haunštejn. Kde jsme různě pomáhali například se dřevem nebo stavět kamenné zdi, protože tento hrad byl dříve zřícenina a parta lidí to opravují.
Druhý stupeň
Přechod na druhý stupeň. Když jsem vyšel z páté třídy do šesté byl to pro mě dost šok moc jsem se nepohodl s novou paní třídní, což se se mnou vezlo až do konce deváté třídy. Pak jsem si nějak zvykl uběhli dva roky a přišel Covid. Tyto dva roky nic nedělání shrnu krátce. Covid mě připravil o dva roky mého života a naučil lenosti, podvádění a neučení. Bylo to i díky tomu že naše výuka byla velmi tristní. Měli jsme tak jednu normální hodinu denně. Kvůli tomu jsem měl velké problémy na začátku střední školy.
Top 5 mých oblíbených předmětů na druhém stupni:
Tělesná výchova
Anglický jazyk
Matematika
Dílny
Český jazyk
Střední škola
Chodím na Střední průmyslovou školu v Ostrově. Vybral jsem si obor Elektrotechnika, a to kvůli tomu že se bohužel zrušil obor Technické lyceum. Jinak si myslím že jsem si můj obor vybral dobře. Baví mě to, v prváku jsem vyhrál první místo v projektu Prokopa Diviše plus 16 tisíc k tomu. Mě osobně vadí jen jedna věc, a to je dojíždění, dojíždět třemi přestupy denně, mnozí z vás si řekli tak proč nejsi na internátu? Nejsem a je to kvůli mé intoleranci lepku mám bezlepkovou dietu což mě velmi omezuje v tom co jím a internát mi tuto dietu nezabezpečí. Zatím jsem v druhém ročníku na této škole a jsem velmi spokojený. Dělám hodně projektů například H2AC což jsou závody vodíkových RC aut což mě velmi baví. Také se účastním dobrovolného školního kroužku Mafýk. Kde se řeší matematika, fyzika a programování atd... Tento obor mě velmi naplňuje a baví, vybral jsem si dobře. Pravidelně se účastním mimoškolních aktivit jako je například: matematicko fyzikální klub(Mafýk), nebo také křoužku RC aut. Jsou to auta velikosti 1:10. Tyto auta si s pomocí Jirky Martínka(šéf klubu RC aut v Ostrově) stavíme testujeme a závodíme. Tento koníček mě hodně baví ale je to velký žrout času a s tím mám docela problémy asi jsem si toho vzal aš moc najednou
