Od brzkého věku jsem si velice oblíbil cestování a jsem za to rád protože ta chuť cestovat mě neomrzela. Například ve stejný den co píšu tuhle větu mám na posteli zbalené kufry a druhý den ráno odlétám do Finska na polární kruh. To cestování mám takhle zažité hlavně díky mým rodičům kteří nás brali všude možně.
Nejvíce vzpomínám však na hromadnou dovolenou v Chorvatsku. Bylo to asi takhle : Píše se rok 2012 malému Martínkovi je 6 let a má za sebou úspěšnou první třídu a začínají prázdniny. Kamarád mého otce vlastní firmu na zájezdové autobusy a on sám vlastní na autobusy řidičský průkaz. Společně se s jejich partou domluví že se pojede na dovolenou v Chorvatsku daným autobusem. Tak se vše domluvilo a jelo se. Jeli zde lidé z našeho města ale i kamarádi z Horního Slavkova. Nejvíce mě na tom baví ten fakt že si můj táta troufnul jet plným autobusem do Chorvatska na blind. Když jedou 4 lidi tak se vždy nějaké ubytování najde, avšak najít ubytování pro 30 lidí bude trochu oříšek. Po dlouhé cestě jsme dorazili na místo, zastavili u moře děti vběhli do moře a můj táta šel hledat ubytování pro všechny naše kamarády. Po čtyřech hodinách se vrátil, všechny maminky nervózní zdali budou mít kde s dětmi spát. Přišel a řekl: nemožné na počkání a zázraky do dvou dnů, všichni nechápajíce koukají a pak nám řekl že má domluvené tři velké apartmány a včechny byly uplně krásné kousek od moře s krásným výhledem a dvě z toho dokonce i s bazénem.
Nadále to pokračovalo jako normální dovolená akorát ve více lidech. Pár soudků piva také padlo. Cestu zpět si moc nevybavuji ikdyž prý byla také peprná jelikož nás zastavili na hraniční kontrole. Říkáte si co to může být za problém? Jo to jsem si říkal také bylo velké vedro a zpátky se vezla nějaká chorvatská slivovice která nám vlivem tepla v kufru autobusu vybuchla a po celém autobusu to bylo tímto alkoholem velmi cítit. Když přišla tato hraniční kontrola do autobusu málém je trefil šlak, nedivím se. Nakonec se vše vysvětlilo a jeli jsme v klidu domu. Tuto dovolenou jsem zažil před 11 lety a stejně si ji pamatuji jako kdyby to bylo loni. A to je důkaz toho že zážitky jsou jedna z mála věcí které vám nemůže nikdo vzít.
Dále jsem navšívil spoustu krásných míst po Čechách a furt jsem toho podle mě neviděl dost. Další kapitolou by bylo Slovensko kde máme těchto zážitků mnohem více díky našim kamarádům ale to zase někdy příště...
Jak jsem se dostal k cestě do Finska? Bylo to asi tahle: Má sestra je na vysoké škole a dostala nabídku k Erasmu a vybrala si Finsko a za půl roku na půl roku odcestovala. Kontrétně do města Koupio. Toto město se nachází 5 hodin vlakem od hlavního města Helsinksy. V Kuopiu to sestra už velmi dobře zná a díky tomu jsme neměli problém s mou bezlepkovou stravou. Kuopio
Přicestovali jsme sem v Úterí velmi pozdě večer naštěstí jsme stihli úplně poslední autobus kousek od bytu kde jsme bydleli, Zde bydlí i dvě sestry spolubydlící z rakouska jmenují se Claudie a Hana byly hrozně fajn. Hned druhý den ráno jsme vyrazili ne raní procházku do města, za cílem poznat kde to vlastně jsme. Ze začátku jsem byl trochu překvapený z toho kolik sněhu všude bylo co jsem čekal ve Finsku že ano. Jídlo jsme si první den hned nakoupili a na obědy jsme chodili do školní jídelny a byl jsem vylmi překvapený z toho jak to tam funguje. Máte to vy stylu bufetu vemte si co chcete a pak za to zaplatíte ale neplatilo se za váhu nebo kolik toho máte platilo se furt stejně pro studenty byla cena za oběd 2,5 eura. Je to díky tomu že školství je jedna z nejvíce dotovaných věcí státem přijde mi to vážně cool. Druhý den jsme šli na Puijo tower věž na jediném kopci v okolí Kupia. šli jsme tam s pár kamarády na západ slunce s tím že nahoře na věži je vyhlídky a hned pod tím kavárna. Výhled byl více než majestátní a pamatuji si jako by jsem tam teď stál. Další den mi nebylo moc dobře tak jsem měl více odpočinkový den a zašli jsme do sauny. Zde se mi udělalo mnohem lépe a nakonec jsem se šel i ochladit do zamrzlého jezera kde byla vykopaná jen malá díra v ledu. Sauna byla moc příjemná ale po tom co se k nám přidali dva finové a nalili obrovské množství vody do horkých kamenů. Následně přišla vlna nesnesitelně horké páry. Během malé chvíle tam byla teplota nad 100 stupňů celsia a já jsem byl hned venku. Další dny jsme chodili velmi často bruslit na jezero kde byly uděláné okruhy o délce 2 až 22 kilometrů. Poprvé jsme ujeli nějakých 20 km a po druhé na večerním bruslení asi 28 km. Tato činnost mě valmi bavila. Rovaniemi
Cesta do Rovaniemi byla dost nudná jeli jsme tam vlakem. Tato cesta trvala 7 hodin. Po příjezdu na nádraží jsme dostali první "facku" ve vlaku bylo cca 22 stupňů celsia a venku -20 stupňů celsia. Byl to opravdu velký šok. Čekala nás 4km procházka na hotel kde jsme si odložili věci a hned šli do města město se mi opravdu líbilo všude bylo hodně sněhu mráz a krásná příroda. Dále jsme se šli projít na okraj zamrzlé řeky Remijoki kam jsme následně chodili každý večer sledovat polární zář. Hned velde daného místa se nachází Arktikuum které jsme druhý den hned navšívili. Je to muzeum a vědecké centrum. Dvě samostatné výstavy fungují v Arktikum, Arktickém centru a Provinčním muzeu Laponska. Toto muzeum bylo jedno z mála muzeí které mě opravdu bavilo myslím si že to bylo zároveň tím že expozice byly celé v anglickém jazyce. Druhý den jsme zavítali do Santovy vesničky kde jsem měl možnost oficiálně překročit hranice polárního kruhu, řelk jsem si že přes ně udšlám parakotoul a také jsem tak udělal mám do i zdokumentované. Santova vesnička byla vituelně velmi krásná a moc se mi tam líbilo kdyby mi bylo deset let asi by se mi to líbilo mnohem více ale i tak to bylo fajne. Zde jsme viděli také husky zpřežení, soby a mnoho dalších. Následující den jsme šli na procházku na malou dřevěnou observatoř odkud nás čekal překrásný výhled na celé město a okolní přírodu. Zároveň se nám tento večer podařilo vidět nejhezčí polární zář co jsme zatím viděli byla to opravdu krása. a to by balo vše k našemu výletu. Jaké je mé shrnutí? Ve Finsku se mi celkově moc líbilo a moc jsem si to užil.
Finštině absolutně nerozumím a rozumět nebudu což však není problém protože všichni zde umí anglicky od dětí až po důchodce díky tomu se zlepšila i má angličtina. Ne co se slovní zásoby týče ale rozmluvil jsem se a za to jsem rád. Každému bych chtěl doporučit navštívit jednu ze severských zemí je to všude dost podobné.