Oba moji rodiče pocházejí z hor, táta pochází z Kraslic a mamka z Perninku. Oba jsou velmi zdatní lyžaři táta již jako dítě a jako junior vyhrával různé krajské přebory. Mamka se aktivně věnovala biatlonu do patnácti let.
Proto tedy není divu, že již od mého raného dětství mě všude vlekli s sebou. Poprvé jsem stál na lyžích ve svých čtyřech letech. A když říkám stál, tak myslím již na svahu. První pokusy byly s lyžičkami, ťapat ve sněhu kolem baráku. Ty ale nepočítám, jak už jsem řekl, poprvé jsem stál na svahu v Perninku v lyžařské školičce. Během víkendu jsem se naučil s trenérem a s rodiči základy lyžování, a pak už to vzalo rychlý spád. Každý rok odjíždíme celá rodina i s mojí sestrou do různých lyžařských středisek do Alp. Sjeli jsme velmi známá lyžařská alpská střediska, jako například: Kaprun / Zell am See je to ledovec, Gasteinertal, Salzburger Sportweit, Hochkönig, St. Anton a Ischgl, Dachstein West, Oberösterreich, Hochficht, Tauplitz, Schladming Dachstein a navštívili jsme i v jedno italské středisko jménem Val di Fiemme. Poslední tři roky jezdíme jenom do Schladmingu, protože tato vzdálenost je nejkratší a velmi jsme si oblíbili jeden pension.
Mně osobně se nejvíc líbil St. Anton a Ischgl. St. Antonio patří k největším lyžařským střediskám v Rakousku. Ischgl se nachází na úpatí lyžařského rakousko-švýcarského střediska Ischgl-Samnaun. Toto středisko má 45 lanovek, včetně kotev a sedaček. Je zde sjízdných 224 kilometrů a jsou zde i běžkařské trasy,je jich zde kolem 73 kilometrů. Přibližná přeprava lidí na sjezdovkách je 96 500 za hodinu. Příroda kolem dokola je nádherná a člověk si připadá jako v pohádce.
Jsem strašně rád, že mě mý rodiče přivedli k lyžování. Je to láska na celý život a člověk může poznávat spousty krásných a zajímavých míst na světě. Při sportu se potkávají různí nový lidé a ve frontách na sedačku se člověk seznámí i s někým, kdo je na míle vzdálený od jeho domova. Lyžování lidi spojuje a pořád si mají o čem povídat. O stylu jízdy, objevovat nové cesty na lyžích a družit se ve skibarech. To je také část lyžování, která mě osobně velice baví.
Bohužel se tento sport dá praktikovat jen v zimních měsících. Je to veliká škoda, ale jsem rád, že mám tu možnost bydlet v Krušných horách a na kopečky to není tak daleko. Proto vždy, jak čas a počasí dovolí, vyrážíme na lyže. A je jedno, jestli je to lyžování přes den a nebo jedeme na noční. Po ránu jsou sjezdovky vždy perfektně upravené a to je fajn.
Přál bych každému človíčku, který má rád zimní sporty a zimu, aby si mohl dovolit navštívit každou zimu areály, které má rád a užít si lyžování do sytosti. Není to zrovna laciný koníček, ale není nedostupný.