Hokej hraji již 13 let a mám k němu citovou vazbu. Nejdříve jsem začal hrát tenis od 3 let, tam mě vozili rodiče, k hokeji mě přivedli moji bratranci, kteří mě trénovali. Ze začátku jsem stíhal oboje, ale pak už bylo čím dál tím méně času, a proto jsem se musel rozhodovat mezi hokejem a tenisem. Bylo to velice těžké rozhodování a nebylo vůbec jednoduché si vybrat. Nakonec jsem si vybral hokej, jelikož manžel mé sestřenice byl Roman Prošek, který v té době hrál za Karlovy Vary, které zrovna vyhrály extraligu, a tak celý tým k nám přijel na zabijačku i s pohárem a titulem Extraligy. Na zahradě probíhalo velké focení s celým tehdejším týmem a pohárem mistrů extraligy.
Za tu dobu, co hraji hokej, jsem už vystřídal mnoho dobrých týmů. Všechno začalo v Nejdku (dokonce tam ještě nebyl ani zimní stadión), kde mě trénoval můj první trenér s mým bratrancem a seznámil jsem se se staršími spoluhráči, s některými jsem chodil na stejnou základní školu a dokonce se s některými bavím doteď, i když už hokej nehrají.
V Nejdku jsem se naučil takové ty základní věci jako je bruslení, základní dovednosti s hokejkou a nějaká ta pravidla hokeje. Už jako 5letý jsem chodil na tréninky s 10letými dětmi, což mě hodně naučilo a pomohlo do budoucna. V 6 letech jsem začal hrát za tým HC Energie Karlovy Vary, jelikož v Nejdku se porouchala rolba a otrávilo se pár lidí. Po roce jsem začal chodit znovu navíc na tréninky do Nejdku s mým bratrancem, ale stále jsem hrál za Karlovy Vary, jelikož Vary hrají trochu vyšší soutěž (Extraligu) a navíc mě nechtěli pustit zpátky do Nejdku. To, že jsem chodil navíc na tréninky do Nejdku, bylo patrně znát ve hře. Za zápas jsem byl schopný dát i 30 gólů, jelikož se hrálo ještě na malé hřiště.
Logo HC Energie Karlovy Vary
V 8 letech jsme se s rodinou přestěhovali do Mladé Boleslavi, jelikož tam měl otec lepší práci a rok předtím jsme už byli bez něj, protože pracoval v Jihlavě, a tak jsme už chtěli být s ním, a proto jsem byl na hostování v týmu BK Mladá Boleslav. Za tento tým jsem hrál 2 roky a moc se mi zde líbilo, jelikož tam byli skvělí trenéři a skvělí spoluhráči, moc jsem si to tam užil a byla to skvělá zkušenost. Ze začátku jsme sice pohrávali, protože kluci si vůbec nevěřili, ale časem se vše změnilo, především potom, co můj otec všem dodal sebedůvěru. Najednou jsme začali být neporazitelní. Po dvou letech jsme se vrátili zpátky, protože táta si našel práci blíž k našemu rodnému městu, kde máme i hodně příbuzných, spousty přátel, známých a proto jsem zase začal hrát za tým HC Energie Karlovy Vary. Dodnes mi kluci z Boleslavi chybí, vzpomínám na ně v dobrém i na trenéry, s některými z nich jsem v kontaktu a dokonce se občas setkáváme v tváří v tvář během hokejového utkání. Za těch 6 let, co hraji za Karlovy Vary, se vystřídalo mnoho trenérů a každý z nich mi předal spoustu zkušeností a dovedností.
