VZNIK PRVNÍ POČÍTAČOVÉ HRY

Počátky počítačových her sahají do období, kdy samotné počítače byly vzácné, obrovské a dostupné pouze vědeckým a univerzitním institucím. První interaktivní programy vznikaly spíše jako technické demonstrace možností nových strojů než jako zábava v dnešním smyslu. Přesto právě tyto rané experimenty položily základ hernímu průmyslu, který se později stal jedním z největších mediálních odvětví světa. Jedním z prvních známých pokusů byl britský stroj Nimrod z roku 1951, vytvořený pro Festival Británie. Sloužil k demonstraci logické strategie při hraní hry Nim, přestože nešlo o videohru v dnešním slova smyslu. Zásadní průlom však přišel v roce 1958, kdy americký fyzik William Higinbotham vytvořil hru Tennis for Two. Program běžel na analogovém počítači a zobrazoval jednoduchou simulaci tenisového míčku na osciloskopu. Přestože hra byla určena jen jako atrakce pro návštěvníky laboratoře, měla nečekaný úspěch – návštěvníci stáli fronty, aby si ji mohli vyzkoušet. Její úspěch ukázal, že spojení počítačové technologie a interaktivity má obrovský potenciál. Dalším mezníkem byla hra Spacewar! z roku 1962, vyvinutá skupinou studentů MIT kolem Stephena Russella. Běžela na počítači PDP-1, tehdy jednom z nejmodernějších strojů. Spacewar! byla na svou dobu mimořádně pokročilá – obsahovala simulaci gravitace hvězdy, střelbu, dvě ovladatelné vesmírné lodě a soutěžní prvek. Stala se první hrou, která se šířila mezi více univerzitami a byla portována na jiné počítače. Mnozí historici ji označují za první skutečnou videohru. Z těchto raných experimentů vychází řada principů používaných dodnes: interaktivita, soutěživost i virtuální simulace. Ačkoli tvůrci prvních her zpravidla neměli ambice vytvořit průmysl, jejich práce inspirovala generace programátorů a položila základ modernímu hernímu světu.

KAPLAN, Karen. The Story of Tennis for Two. Smithsonian Magazine, 2018.