Škola mě nikdy nebavila, stejně jako každého běžného suchozemského člověka. Na prvním stupni jsem to tolik ovšem nevnímal a školu jsem bral jako samozřejmost. Také jsem měl rozhodně lepší průměr než v posledních letech, což bylo zapříčiněno lehkým triviálním základním učivem, které tomu dnešnímu za žádných okolností nemůže konkurovat. Můj nejméně oblíbený předmět byl hudební výchova, protože nejsem žádný umělec a neumím zpívat. Hudební výchovu jsem sabotoval se zarmouceným srdcem a snažil se hodinu přežít. Mám tušení, že v tu dobu jsem poprvé okusil relativitu času, která je postavena na tvrzení, že čas a prostor nejsou konstantní, jak by se na základě každodenní zkušenosti mohlo zdát. Naštěstí jsem všechny tyto hodiny absolvoval a nějakým až téměř okouzlujícím způsobem vyvázl bez újmy na mém duševním zdraví, bez potřeby navštívení terapeuta, či vyhledání jakékoli jiné psychické lékařské pomoci.
Druhý stupeň
Na druhém stupni se mé priority lehce pozměnili, jak už to tak u lidí věkem bývá. Nyní jsem nenáviděl výtvarnou výchovu, snažíc se ze mě vysát poslední zbytek mé mladé neposkvrněné duše. Opět nejsem žádný Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Martyr Patricio Clito Ruíz y Picasso a tak mě patlání s barvami a lepení papíru absolutně žádným způsobem nepřitahovalo. Nechuť k matematice a fyzice začínala taktéž nabírat obrátky a mé známky se celkově lehce zhoršili. Na druhém stupni jsem se předměty spíše snažil přežívat. Naštěstí se mi na konci začalo dařit a tak jsem pár měsíců před koncem deváté třídy využil svých nabitých vědomostí z matematiky, než přišla střední škola s písmenky v matematice a zkazila mi mou představu o mých nabitých zkušenostech.
Střední škola
Jelikož jsem Matematiku a Fyziku moc nemusel, rozhodl jsem se pro výběr oboru elektrotechniky na střední škole, abych si mohl znepříjemnit život o trochu víc. Naštěstí jako M. Faraday objevil, že hodnota indukovaného elektromotorického napětí je rovna časové změně celkového magnetického toku, který prochází elektrickým obvodem, jsem já zjistil, že mi tyto předměty přestali nějak vadit. Současně naštěstí nemám předmět, který bych nenáviděl, ale mám jich pár, které mě opravdu nebaví a radši bych je vůbec neměl. V budoucnu se ještě budu rozhodovat zda půjdu na silnoproud, či slaboproud. Zatím víc přemýšlím nad silnoproudem, který by mohl mít dobré uplatnění.