Od malička jsem byl veden ke sportu, ale nikdy jsem si moc sám nevybíral k jakému. Můj strýc hraje hokej, takže babička chtěla, abych ho hrál také.Asi 2 roky jsem hokej hrál, ale nenaplňovalo mě to jako například basketbal a další míčové sporty.
o hokeji jsem jako ještě malý kluk dělal karate. Karate mi celkem šlo a chodil jsem tam se spolužákem. Karate mě ale také přestalo bavit, a tak jsem začal přemýšlet nad jiným sportem a napadl mě basketbal, který jsem každý druhý den chodil hrát na hřiště se strýcem. První jsem nastoupil pouze na školní kroužek, ale potom jsem se dozvěděl basketbalovém klubu, který sídlil na škole 1. Máje v Karlových Varech. Na prvním tréninku jsem se mezi zkušenými chlapci styděl, ale celkem rychle jsem zapadl do kolektivu. Po roce trénování jsem se zařadil mezi tzv. tahouny týmu a stával jsem se jedním z nejlepších, ale stále jsem nebyl nejlepší. Už od mala jsem koukal na highlighty různých světových jedniček a snažil jsem se jako oni trénovat také, ale to mi moc nešlo. Neustále jsem trénoval a díky mé soutěživosti jsem se po dvou letech dostal na místo nejlepšího. Během trénování před domem jsem si všiml nových dětí, kteří chodili hrát volejbal na stejné hřiště jako já. Jednoho dne jsem se s nimi skamarádil a zjistil jsem, že chodí na stejnou školu jako já. Povídali jsme si a kamarád mě začal přemlouvat ať zajdu někdy na trénink volejbalu, ale já byl oddaný basketu. Jednoho dne jsme se s kamarádem domluvili a řekli jsme si, že to zkusím. První trénink mě bavil a tak jsem se rozhodl, že budu hrát i volejbal, který mi zůstal až dodnes.
<