K hudbě jsem měl blízko už od dětství, a to hlavně díky tátovi. Byl velkým fanouškem rocku a metalu, takže u nás doma často hrály kapely jako Metallica, Black Sabbath, Kabát, Nirvana, AC/DC nebo Slipknot. vyrůstal sem v prostředí, kde hlasitá hudba je úplně normální. Pomatuju si, jak jsem jako malý poslouchal tyhle legendární kapely, aniž bych vědel o čem tam zpívají. ale ta energie a melodie mě okamžitě pohltili. Některé písničky se mi zaryly do paměti natolik, že si je zpívám dodnes. Obzvlášť mě bavily "Master of puppets" od Metallicy, "Paranoid" od Black Sabbath nebo nesmrtelná Highway to Hell" od AC/DC. Hudba u nás doma ale nebyla jen o tvrdém rocku. Táta hodně hrál na kytaru, byla u nas taková tradice že jsme si vždiky večer zaspivali všichni tři. Byly to chvíle, kdy hudba neznamenala jen něco, co poslouchám, ale něco, co opravdu prožívám. Díky tátovi jsem si k hudbě vytvořil silný vztah, který mě provází dodnes. Rock a metal mi daly hudební základ.
I když jsem vyrůstal na rocku a metalu, můj hudební vkus se postupem času rozšířil. Pořád miluju Metallicu, Slipknot a Nirvanu. Časem jsem začal objevovat i rap a hip-hop, které mě zaujaly svojí energií, texty a originální produkcí. Dnes si kromě klasických rockových a metalových kapel rád poslechnu i Kendricka Lamara, Tylera, The Creatora nebo Yeata. Každý z nich mě oslovil něčím jiným – Kendrick svými texty a flow, Tyler svou originalitou a experimentálním zvukem a Yeat zase moderním stylem, který je úplně jiný než všechno, co jsem poslouchal dřív. I když poslouchám různé žánry, v hudbě hledám hlavně emoce a energii. Ať už je to agresivní kytarový riff nebo silný beat a flow, vždycky mě nejvíc baví hudba, která má atmosféru a sílu vtáhnout mě do jiného světa.
Chci jenom podotknout ze můj list není od nejlepší po nejhorši protže to by moc težké