Moje školní docházka nezačala úplně typicky.
Do první a druhé třídy jsem
chodil do malé školy u nás v Útvině.
Byla to taková klasická vesnická škola,
kde nebylo tolik dětí, a dokonce byly první, druhá a třetí třída v jedné
místnosti.
To znamenalo, že učitelka musela věnovat pozornost několika ročníkům
najednou, což někdy působilo trochu chaos.
Ze začátku mi to nevadilo,
ale postupně jsem si začal uvědomovat, že se nemůžu pořádně soustředit.
Když se třeba učila první třída základy psaní, my ve druhé jsme měli
dělat něco jiného, ale bylo těžké se soustředit, když vedle nás někdo recitoval abecedu.
To byl hlavní důvod, proč jsem ve druhé třídě
přestoupil na Základní školu Dukelských hrdinů ve Varech.
Přechod na větší školu pro mě byl velká změna.
Najednou jsem měl samostatnou třídu, víc spolužáků a
úplně jiný režim.
Nejdřív to bylo trochu nezvyk, ale rychle jsem si na to
zvykl a zjistil, že se mi v klidnějším prostředí učí mnohem líp.
Zároveň jsem si začal zvykat na větší město, protože do té doby
jsem byl zvyklý spíš na malé vesnické prostředí.
Tahle změna byla pro mě důležitá, protože mi pomohla soustředit se a líp se učit.
I když začátky nebyly
úplně jednoduché, nakonec jsem byl rád, že jsem tu možnost měl.
Když jsem končil základku, neměl jsem úplně jasno, co bych chtěl dělat dál.
Čas se ale krátil a já si
musel vybrat.
Nakonec jsem si podal přihlášku na dvě školy – lesnickou školu ve Žluticích a SPŠ Ostrov.
Na lesnickou školu se hlásil i můj kamarád, a tak jsme si z toho udělali menší sázku – kdo bude mít horší
přijímačky, bude se muset ostříhat dohola.
A já jsem bohužel prohrál.
Nakonec jsem z toho měl spíš
srandu a vůbec toho nelituju.
Když přišly výsledky, nejdřív jsem se dostal jen na lesnickou školu, což mi až tak nevadilo, ale viděl jsem,
že moji rodiče byli trochu zklamaní.
Pak ale v poslední možný den přišla zpráva, že mě přijali i na SPŠ
Ostrov.
Najednou jsem stál před rozhodnutím – zůstat s kamarádem, nebo jít na školu, která mě lákala víc.
Nakonec jsem si řekl, že musím myslet na svou budoucnost, a rozhodl jsem se pro SPŠ Ostrov.
Nebylo
to lehké, nechtěl jsem kamaráda opustit, ale věděl jsem, že tenhle obor je pro mě ta správná cesta.