Vojtěch Klůc-Můj veb

Základní informace o mně

Už několik let žiji ve městě Sokolov, kterému se dříve říkalo Falkenau an der Eger, tedy Falkenau nad Ohří. Denně navštěvuji střední průmyslovou školu, která se nachází v Ostrově nad Ohří, když jedu do školy tak denně nacestuji 80 kilometrů. Do školy jezdím převážně autobusem, do kterého nastoupím 6:30 v Sokolově na terminálu, poté přestoupím v Karlových Varech v 7:25 a jedu do Ostrova, tam většinou přijíždíme v 7:50 a poté jdu pěšky do školy, která se nachází od zastávky 500m. Celá cesta mě vyjde na 50 Kč. Také dojíždím do školy vlakem, který přijíždí na vlakové nádraží do Sokolova v 6:52 a v Ostrově je v 7:30 a poté také jdu do školy, která se nachází 600m od vlakového nádraží. Za jednu jízdu zaplatím 40 Kč. Každý den máme minimálně 6 vyučovacích hodin a někdy máme i 7 nebo 8 vyučovacích hodin, což znamená, že v ten den máme odpolední vyučování. Před začátkem odpoledního vyučování, máme 45 minut pauzu, abychom se mohli naobědvat ve školní jídelně. V jídelně mají velký sortiment jídel a nápojů. Společnost Sokorest, která provozuje i naší jídelnu má v nabídce 3 hlavní jídla a možnost objednání salátu, což velmi oceňuji. Jídlo v jídelně stojí 38 Kč a kuchařky, které šetří na každém jídle, jak jen můžou a až budu starší, pokud nezvětší porce jídel, tak to bude pro mne velmi málo. Také oceňuji svačiny, kuchařky nabízejí krásně opečené toasty za 20 Kč, s teplým kečupem, vídeňské párky v rohlíku za 22 Kč, hamburgery za 30 Kč s jejich vynikající omáčkou, která se skládá z kečupu a hořčice a to nejlepší nakonec jsou nuggetky za 39 Kč z tatarkou za 10Kč. Pokud si chceme v klidu zakoupit jeden z těchto chodů, musíme být v jídelně minimálně 5 minut před zvoněním na velkou přestávku. Na tyto svačiny bývá každý den velká fronta ale bohužel nikdy Sokorest nezajistí dostatek jídla pro všechny strávníky, tyto fronty nemám rád, proto si nosím vlastní svačiny.

Když přijdu ze školy, tak se začnu učit. Bydlím v rodinném domě, který se nachází vedle Kaufladnu v Sokolově, náš dům je obklopen ze 3 stran paneláky a kousek od mého domu je dětské hřiště. Vedle domu máme velkou zahradu, na které se nachází pískoviště a 6 ovocných stromů. Žádné sousedy nemáme a ani nechceme. Nedaleko od mého domu je i moje škola, do které jsem chodil od 6. třídy, dříve jsem chodil na jinou základní školu v Sokolově. Rád běžkuji, když je zima a na horách je sníh, tak jezdím na běžky každý víkend, většinou běžkujeme v Merklíně na fotbalovém hřišti, anebo i v jiných destinacích. Já používám styl skate, což je bruslení, někdy jezdím i klasicky, ale na to musím mít chuť. Při jednom výletu najezdím 2km, což mi velmi stačí.

Jsem utorem dějepisné práce, která se umítila na 4. místě v České Republice v celostátní soutěži, jménem Eustory. V následujícím videu je ukázka, konkrétně anotace.

Osobně se znám s panem Polreichem. Poznali jsme se v jeho restauraci v Praze, kde mne hezky přivítal a začal podávat kvalitní pokrmy, které připravil z nejrůznějších surovin ze světa. Po jeho servírování jsem 3 dny nejedl, protože jsem byl velmi nasycený, také mne to stálo hodně peněz, za 5 chodů jsem zaplatil 5000 Kč, od té doby se s panem Poloraichem známe, mám s ním dokonce i fotku, kterou jsem ale ztratil a pan Poloraich mi slíbil, že mne zase pěkně přivítá, až do jeho restaurace zase někdy zavítám.

Rád také sleduji nejrůznější sporty, protože mne to velmi baví, se na to koukat. Nemám žádné oblíbené sportovce, ale nejraději sdílím nadšení a mam také rád trpělivost, což je na sportu velmi krásné. Osobně nejraději sleduji olypijské hry, kde samozřejmě fandím Česku, ale nejvíce mne baví sledovat hokej a t i staré, ale slavné zápasy, jako je například Nagano 1998, kde jsme zvítězili nad Kanadou. A přijde mi, že hokej se pořád zlepšuje a naši hráči jsou rok od roku lepší a lepší a doufám, že také někdy vyhrajeme zlatou medaili. Někdy se kouknu na ženský hokej, který mi přijde velmi nudný. Mimo to, ještě sleduji: MMA zápasy, pohádky, volejbal, stolní tenis, krasobruslaření, fotbal, nohelbal, atletiku a další.